Tady je alespoň zlomek toho, co jsem kdy napsala již v dobách studií na střední škole až dodnes.
Nerozhoduje, co kdy bylo napsané,jde hlavně o to, jestli vás to osloví nebo ne. A ze zkušenosti vím, že každého osloví něco jiného, takže při čtení to po první básničce nevzdávejte, třeba bude ta druhá nebo desátá lepší a vám bližší.
Ráda přivítám vaše komentáře- jákekoliv.
DOTYK
Je přátelský i láskyplný,
je něžný, drsný, dlouhý, krátký,
je náhodný i neomylný
a nikdy nevezmeš ho zpátky.
Je důležitý v našem žití
a každý je rád, když může ho mít,
neroste jen v pouhém kvítí
a nedá se bez něho žít.
Víš, o čem mluvím, člověče?
Vždyť není to snad žádná zvěst.
Než pohár tvůj ti přeteče,
ty sám řekneš: "Vždyť dotyk to jest!"
CHTĚLA BYCH
Chtěla bych mít křídla a vznášet se k oblakům.
Chtěla bych být Bohem a vidět celý svět.
Chtěla bych být krtkem a žít ve tmě jen.
Chtěla bych být láskou a najít dvě srdce,
která by chtěla být navždy spolu
a bez těžkých chvil.
Chtěla bych být peckou v třešni
a třešeň nikdy neztratit.
Chtěla bych být slanou vodou
a moře nikdy nezradit.
Chtěla bych být ohněm, ale užitečným jen.
Ohněm, který dává teplo, světlo a touhu.
Touhu k milování.
Chtěla bych být ta touha k milování.
Snad u těch srdcí dvou,
která se nikdy nezklamou.
Chtěla bych být jedním z těch srdcí.
Chtěla bych vlastnit to milující srdce,
ke kterému to druhé patří.
Chtěla bych......., ale co jsem ?
HOLUBIČKY
Slétly se dvě holubičky na střechu,
říkaly, že dvě srdéčka dělali neplechu.
Prý se k sobě přivinuli,
ústa k ústům si pak dali.
A co vzniklo, je prý láska,
která bude snad moc krásná.
Pak na sebe pohleděly
dvě holubičky sivé,
svá srdéčka k sobě daly
a dal? - to už víte.
Teď jen ukázka z mé Sbírky básní o modlitbě OTČENÁŠ, kterou jsem napsala v roce 2000.
OTČE NÁŠ . . .
Otec je někdo, kdo nás má rád.
Otec je někdo, kdo nás zná.
Otec je někdo, kdo nám radí.
Otec je někdo, kdo nás chrání.
Otec je někdo, kdo na nás myslí.
Otec je někdo, kdo nám dal něco svého.
Otec je někdo, kdo nám plní tajná přání.
Otec je někdo, kdo chce být s námi.
Otců je mnoho na tomto světě.
Otce má na zemi každý z nás.
Však jen jedinému říci všichni smíme – „Otče náš“.
Jen jediný je Otcem všem.
Jen jediný je Otcem otcům.
Jen jediný je Otcem pravým.
Jen jediný je Otcem silným.
Jen jediný je Otcem práva.
Jen jediný je Otcem světa.
Jen jediný je Otcem všeho.
Jen jediný je Otcem Lásky.
Otců je mnoho na tomto světě.
Otce má na zemi každý z nás.
Však jen jedinému říci všichni smíme – „Otče náš“.
Ten Otec nás má velmi rád.
Ten Otec nás všechny zná.
Ten Otec nám všem radí.
Ten Otec nás všechny chrání.
Ten Otec na nás všechny myslí.
Ten Otec nám dal něco svého.
Ten Otec plní tajná přání.
Ten Otec chce být stále s námi.
Otců je mnoho na tomto světě.
Otce má na zemi každý z nás.
Však jen jedinému říci všichni smíme – „Otče náš“.
Proč Jemu neumím lásku dát?
Proč Jemu nevzdám díky?
Proč Jemu nedokážu ruku dát?
Proč Jemu bojím se přání svěřit?
Proč Jemu neříkám „Mám tě rád“?
Proč Jemu bráním ke mně jít?
Proč Jemu zakazuji se mnou žít?
Proč Jemu nevěrná jsem, proč?
Otců je mnoho na tomto světě.
Otce má na zemi každý z nás.
Však jen jedinému říci všichni smíme – „Otče náš“.
Kdo je tím Otcem, ptáš se mě?
Jak je možné, že já Ho znám?
Odpověď přijde snadno k tobě.
Jen nesmíš se bát.
Stačí své srdce otevřít.
Stačí jít vstříc světlu.
Stačí říci „Otče, tady jsem“.
Stačí jít přímo k Němu.
On už ti poví, Kým je.
On už ti poví, proč Ho znám.
On už ti ukáže svět celý.
On už ti na vše odpoví.
Pak už jen pro Něj budeš žít.
Pak už jen s Ním cestou se dáš.
Pak už jen stačí přidat se k nám.
Pak už i s námi zvoláš – „Otče náš“.
. . . POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ . . .
Každý má jméno své.
Každý to své dobře zná.
Každý zná i jméno Tvé.
Ne každý ho v srdci má.
Jméno mé má i spousta dalších lidí.
Jméno mé i v kalendáři je.
Jméno si se mnou spojí, když mne vidí.
Jméno Tvé pro mnohé neexistuje.
Tvé jméno je jedno jediné.
Tvé jméno nemá každý rád.
Tvé jméno je tak prostinké.
A přitom skrývá velký řád.
Tvým jménem mohu lásku dát.
Tvým jménem mohu pomáhat.
Tvým jménem mohu míti rád.
Tvým jménem mohu dobro zastávat.
Jméno mé má i spousta dalších lidí.
Jméno mé i v kalendáři je.
Jméno si se mnou spojí, když mne vidí.
Jméno Tvé pro mnohé neexistuje.
Jaké je Tvé jméno?
Jaký skrývá řád?
Jaký mám z něj pocit?
Mám Ho vůbec rád?
Jméno Tvé je Svaté.
Skrývá celý Svět.
Pocity mám skvělé.
Miluji Ho, jak první jarní květ.
Jméno mé má i spousta dalších lidí.
Jméno mé i v kalendáři je.
Jméno si se mnou spojí, když mne vidí.
Jméno Tvé pro mnohé neexistuje.
Jméno Tvé mě objímá.
Jméno Tvé je ve mně.
Jméno Tvé mě zajímá.
Přijď, pojď ke mně.
Posvěť mě Tvou láskou.
Posvěť celý svět.
Posvěť každé srdce.
Pojď nám o svatosti vyprávět.
. . . JAKO I MY ODPOUŠTÍME
NAŠIM VINÍKŮM . . .
Přichází myšlenky a chtějí pokoušet.
Přichází slova a chtějí ubližovat.
Přichází činy a chtějí zraňovat.
Myšlenky tápou a hledají skulinku.
Slova se derou a chtějí ven.
Činy se schovávají za černý sen.
Pustíš ty myšlenky do nitra svého?
Pustíš ty slova po rtech ven?
Pustíš ty činy ze snů v den?
Už se to stalo, už nejde to vzít zpět.
Už jsi mi ublížil a teď tě to mrzí.
Už jsi mi ublížil a v zádech tě mrazí.
Však v myšlenkách mých jsi Boží ratolest.
Však slova má tě utěší.
Však v činech mých se láska odrazí.
Myšlenky křivdy ochotně potlačím.
Slovy tě po duši pohladím.
Činem zlým ti neodplatím.
V myšlenkách odpustím tvé lidské slabosti.
Ve slovech vyznám, jak ráda tě mám.
V činech dám najevo, že tě stále znám.
Je to tak, Pane, chovám se správně?
Učím se lásce Tvé, tak jak mám?
To, co je Tvé, mám předávat dál?
Odpouštím tedy celým svým tělem.
Odpouštím tedy celou svou duší.
Odpouštím tedy, jak na lásku se sluší.
Odpouštím všem, co v myšlenkách pokoušeli.
Odpouštím všem, co slovem ublížili.
Odpouštím všem, co činem zraňovali.
VŠEM ODPOUŠTÍM.
